ucho

Mé starosti s ušima

Petr Olšák

Exostózy

Kdykoli se mi nějaký ušař podíval do zvukovodu, během krátké chvíle mi položil otázku: ,,Vy závodně plavete?`` Odpovídám, že ne, protože pravidelné plavání jednou týdně v rámci tělocviku na VŠ (a po skončení studia už jen příležitostně a jen rekreačně) nemohu považovat za závodní plavání, ačkoli jsme na tělocviku plácali motejly a krauly, které rekreační plavci moc nezvládají. Otázka ušaře vyplynula z faktu, že ve zvukovodu viděl kostní výrůstky -- exostózy. Prý je to problém závodních plavců nebo potápěčů. Ukazuje se, že je to také můj problém, ačkoli nejsem ani závodní plavec ani potápěč. Nicméně, před patnácti lety jsem neměl exostózy takového rozsahu, aby je kterýkoli ušař považoval za problém zásadní.

audio00.pdf
z roku1996

Tinnitus

V roce 1996 jsem měl po nemoci několik týdnů zalehlo v uších. Ušař mi pak dutiny ,,profoukl`` a vrátil sluch víceméně k normálu. Bohužel jen víceméně. Po té chorobě mi zůstalo v uších slabé pískání na frekvenci kolem 7,5 kHz. Časem se to ještě trochu zlepšovalo, ale bohužel pískání zůstalo. Zašel jsem ještě na důkladné vyšetření za dr. Navarou, tehdy do Vinohradské nemocnice. Výsledkem tohoto vyšetření bylo, že se s pískáním budu muset smířit do konce života. Tak jsem se seznámil s pojmem tinnitus -- šelesty v uších nezpůsobené okolními zvukovými podněty. V mém případě pískání. Naštěstí pískání nebylo příliš intenzivní, přes den jsem to vůbec nevnímal a v noci jen, když jsem se na to soustředil. Pískání se výjimečně zhoršovalo, v obobí, kdy tělo bojovalo s nějakou chorobou. V takovém případě se v noci místy přidal ještě brum na 60 Hz. Po vítězství těla nad chorobou se ale tinnitus vrátil vždy naštěstí k ,,normálu`` a brum přestal obtěžovat úplně.

Exostózy se zvětšují

V roce 2006 se mi zase po delší době podíval ušař do ucha a shledal, že exostózy v levém uchu jsou výrazně větší. Nepotěšil mě konstatováním, že ty kosti mají tendenci postupně zarůstat. Kdybych prý v budoucnu dospěl k pozorování, že vlevo neslyším, neb se ucho kvůli exostózám zanáší mazem, mám se objednat na operaci ,,snesení exostóz``. Dokud nemám problém, není prý potřeba plašit.

Problém jsem skutečně neměl až do září 2011. Pak přišel úder úplně odjinud, než se dalo očekávat: ze středního ucha. Příroda dala najevo svou krutou sílu tvrdě a neúprosně.

Otitis media

V sobotu 24. 9. 2011 jsme si doma pouštěli jeden hlouplý horor z DVD na plátno. Během jeho sledování mě začalo škrábat v krku vlevo vzadu. Nic extrémního, to se občas člověku stane, takže tomu zpočátku nepřikládá žádnou váhu. Jenže záhy škrabání postoupilo hlouběji a dál směrem k levému uchu. Když film skončil, už jsem věděl, že je zle: zánět prostoupil eustachovkou do středního ucha. Usnout se nedalo. Analgetika doma žádná nejsou. Položení hlavy na polštář způsobilo jen další problémy. Šílená bolest. Prošel jsem si peklem. Ve tři hodiny v noci praskl bubínek. Ulevilo se mi a z ucha začal vytékat hnis a slabě krev. Těšil jsem se, že konečně usnu. Houby, po hodině se bolest vrátila, tlak v uchu neustupoval. Tentokrát se totiž zavřelo vnější ucho. V sedm ráno jsem vyměknul a nechal se zavést manželkou na pohotovost do Motola.

Nedělní pohotovost

V Motole v neděli ráno mě s bolestí sestra nechala čekat asi hodinu v čekárně, neb do té doby nebyl přítomen lékař. Prý si lékaři tak dlouho mění služby. Kde to jsme? Sestra laškuje, že když přivezou někoho rozmašírovaného po úraze, pak se mu věnují okamžitě. Já rozmašírovaný z jejího pohledu nejsem. Ovšem sestra netuší, jaká mě sužuje bolest, při které mám pocit, že mě každou chvíli pukne hlava a mozek vyteče na nemocniční chodbu. Aspoň bude mít sestra co vytírat.

Lékařka (dr. Bruthansová) dorazila a shledala jen otitis externa, protože hlouběji neviděla. Okamžitě mě od bolesti nepomohla. Ano přes exostózy a napuchlé vnější ucho, které zcela uzavřelo zvukovod, nebylo co vidět. Takže pacient subj.: otitits media, obj.: otitis externa. Lehce očistila hnis, který se stačil dostat už skoro ven na vnější stranu exostóz, a předepsala mi antibiotika. (Odkud ví, že ten zánět je bakeriálního původu? Proč před předepsáním antibiotik neudělala test?) Dále jsem dostal analgetikum v kapkách a jakési ušní antibakteriální kapky. Kontrola zítra.

Doma jsem si dal analgetikum a konečně se mi aspoň trochu ulevilo. Začal jsem žrát i to antibiotikum (a postupně jsem ho poctivě po týdnu celé dobral), ačkoli k tomu nemám moc důvěru. Říkal jsem si ale, co kdybych si to nevzal a zánět se rozšířil někam k mozku nebo zničil orgány vnitřního ucha? Pak si to budu už věčně jen vyčítat.

Zase ty exostózy

V pondělí jsem se v téže ambulanci setkal s dr. Kuchařem. Ten objevil exostózy a doporučil mě v pátek na kofochirurgickou ambulanci ke konzultaci o snesení exostóz. Měl možná představu, že do té doby zánět odezní a bude mít smysl udělat audio.

Problém s neschopenkou

Vzhledem k tomu, že se zánět skoro nehojil, přišel jsem si už ve čtvrtek znovu přečistit ucho. Aspoň malinko se mi uleví. V ambulanci v té chvíli byla dr. Nártová. Požádal jsem jí také o vypsání neschopenky. Odpověděla, že si mám zajít k obvoďákovi, že neschopenku nevypisují. Požádal jsem jí, že pokud má pocit, že jsem práce schopný, chci to mít od ní písemně. Osobně nevím, zda má práce může způsobit zhoršení probíhajícího zánětu nebo ne. Od toho jsou odborníci oni. Také jsem ji upozornil, že obvoďák těžko vykouká v uchu něco více než ona a že podle zákona 187/2006 Sb o nemocenském pojitění, jmenovitě podle paragrafu 54, je pro mě nyní ,,ošetřujícím lékařem`` klinika ORL v nemocnici Motol, protože provádí ambulantní péči. Tato klinika je tedy oprávněna vypsat neschopenku. Lékařka zavolala vrchní sestru a ta mi řekla, že mají v nemocnici předpis, podle kterého při ambulantní péči neschopenky nevypisují. Upozornil jsem sestru, že jejich vnitřní předpis je v rozporu se zákonem a položil jsem sugestivní otázku: co má v takovém případě přednost? Doktorka mezi tím konzultovala telefonicky problém s právním oddělením nemocnice. Na moji žádost o písemné vyjádření, že jsem práce schopný, se začala kroutit, že ještě nemá atestaci a že v takovém případě zavolá primáře. Ukázalo se ale, že ten byl zrovna na dovolené. Nakonec jsem tedy dostal od ní zprávu s textem: ,,dnes není indikace k neschopnosti, definitivní rozhodnutí nechám na zítra do kofochirurgické ambulance``.

Jsem překvapen, že ORL oddělení v Motole při akutním otitis media nevydává neschopenky! Co kdybych byl řidič autobusu nebo pilot, to budu muset sednout se šílenou bolestí v uchu za volant nebo knipl? A když si dám oblbováky na bolest, tak už snad řídit nesmím, ne? Nicméně jsem ten problém nakonec dál neřešil, protože bojovat sám s gigantickou nemocnicí vyžaduje aspoň zdravého jedince. Mě přitom strašně bolelo ucho, které bylo taky zcela hluché, teklo mi z levé dírky nosu cosi světle žlutého občas smísené krví, co jsem ještě nikdy neviděl, a měl jsem velké obavy o to, že nesprávným rozhodnutím v tuto chvíli si zadělám na zdravotní problém, který se se mnou povleče už celý život.

Kofochirurgie poprvé

Na kofochrirgické ambulanci mají provozní dobu od 11 do 13. Přišel jsem v jedenáct. Narvaná čekárna desítkami pacientů. Pacienti (někteří s ofačovaným uchem) vstupovali dovnitř a za velmi krátkou dobu vycházeli ven. Říkal jsem si, že uvnitř bude muset být nějaký zázračný doktor, který léčí skoro stejně rychle jako Ježíš. Taky mi došlo, že tam asi nebude čas na dlouhé rozhovory a podrobné řešení všech mých ušních problémů. Po dvou hodinách čekání v čekárně (nekecám!) jsem se dočkal. Ordinoval dr. Skřivan. Doporučil mi přejít z původních antibakteriálních kapek předepsaných na pohotovosti na obyčejný borový líh a dále mi doporučil uvažovat o operaci snesení exostóz. V uchu shledal hematom a detritus, česky bychom řekli krevní sraženinu a hnis, ovšem on to v této odborné terminologii diktoval do záznamů sestře. Pozval si mě znovu příští týden v úterý. Měl jsem sice na srdci s ním probrat jednak problém tinnitu, dále ten zánět středního ucha a taky ty exostózy. On ovšem už paralelně řešil další asi dva pacienty. V tomto frmolu bychom se skutečně ke klidnému zvážení optimálního léčebného postupu nedostali. Tak jsem tedy vypadnul.

Doma jsem si pravidelně dezinfikoval ucho lihem a podíval jsem se na internet na dr. Skřivana. Má biblická představa o Ježíšovi se potvrdila v názvu článku Ruce, které dokážou zázrak. Napsal jsem panu doktorovi email s tím, že mě ne zcela potěšil ten frmol a narvaná čekárna a nastínil jsem mu svůj problém s tinnitem a své obavy o vývoj zánětu ve středním uchu. Pan doktor mi odpověděl emailem, že se za frmol omlouvá a že mi doporučuje podstoupit tu operaci.

audio09.pdf
tympano09.pdf
9 dní po zánětu

Kofochirurgie podruhé

V úterý jsem přišel na kofochirurgii podruhé, tentokrát už v 10:45. Čekal jsem asi hodinu. Zevní zvukovod se už začal pomalu otvírat. Ovšem bubínek byl i 9 dní po zánětu destruován, jak doložila i tympanometrie. Sluch skoro žádný, jak doložila audiometrie. Zeptal jsem se pana doktora Skřivana, jaký předpokládá vývoj v tom středním uchu. Říkal, že by byl schopen tam něco řešit, ovšem nejprve by musely být sneseny ty exostózy. Uvedl, že jejich ponechání zvyšuje také pravděpodobnost zánětů vnějšího ucha. Namítl jsem, že tato pohroma přišla z ucha středního. Upozornil mě, že zevní zvukovod může zarůst úplně. Uvědomil jsem si, že ty zpropadené exostózy nyní komplikují situaci hned dvakrát: jednak v době zánětu po proražení bubínku nemohl hnis odtékat ven, protože se v zápětí zavřel vnější zvukovod a tlak zánětu se vrátil. Druhak ušní lékař není schopen vůbec pomoci, protože nevidí bubínek. Požádal jsem tedy o termín operace, aby co nejdříve bylo možno řešit i záležitost v uchu středním. Typický termín je prý za tři měsíce. Sestra po delším listování v kalendáři našla skulinu a nabídla měsíce dva. Vzal jsem to a zeptal jsem se, zda dva měsíce vyřazeného ucha z provozu nemůže způsobit degeneraci a tím zhoršení sluchu. Byl jsem dr. Skřivanem ubezpečen, že ne.

audio32.pdf 32 dní po zánětu
audio67.pdf 67 dní po zánětu
audio74.pdf 74 dní po zánětu

Příroda uzdravuje

Shledal jsem, že aspoň dva měsíce mi ušaři nepomohou, takže mi nezbyde, než to nechat na přírodě. Ta mi ucho v několika málo hodinách zničila, tak jsem jí nyní držel palce, aby se tam ty buňky zregenerovaly a zase si našly svoji správnou funkci v tom složitém sluchovém orgánu. Kromě desinfekce ucha borovým lihem jsem přírodě nemohl jinak pomoci. Během prvního měsíce jsem subjektivně den ode dne pozoroval, že se sluch lepší, že skutečně příroda pracuje.

Každý den večer jsem poslouchal několik taktů stále stejné skladby ve sluchátkách při stále stejném nastavení hlasitosti a korekcí frekvenční charakteristiky. Byla to skladba, kde moc dobře vím, jak mají nástroje znít a z které strany přicházet. Byl to vzorek, na kterém jsem pozoroval vývoj sluchu. Zpočátku zleva nebylo slyšet skoro nic, později nějaké huhlání a po dvou týdnech se začaly vlevo projevovat nástroje, ovšem jen v základních tónech bez harmonických v oblasti výšek. Po měsíci už se sem tam objevily i výšky, ale bylo to jako na houpačce, jen někdy. V uchu mě při polykání někdy křupalo, zpočátku více až strašidelně, později jen mírně. Mírné křupání se někdy ozvalo i z pravého ucha, aby to tomu levému nepřišlo líto. Občas se projevil vlevo pocit zalehnutí, který samovolně odezněl.

Vyšetření v ÚVN

Požádal jsem svého kolegu z práce, zda by mě kontaktoval se svým bratrem MUDr. Navarou, primářem a přednostou ORL v Ústřední vojenské nemocnici. Primář Navara si mě pozval na vyšetření 32. den po zánětu. Pamatuji si na něj: před patnácti lety jsem s ním konzultoval tinnitus, on si na mě asi nepamatuje a já jsem se mu takto nepřipomínal.

Primář Navara nechal provést audio a tympano metrii. Ukázalo se, že skutečně mé subjektivní pocity nelhaly: bubínek se zacelil a sluch se vrátil až na výšky. Na výškách 8 kHz byla naměřena ztráta 70 dB, zatímco mé pravé ucho tam mělo svých obvyklých 30 dB. Ptal jsem se pana primáře na nutnost operace snesení exostóz a na možnosti, že se sluch vrátí úplně k normálu, tj. zlepší se i výšky. Podíval se mi do ucha vlevo a zhrozil se a nabídnul mi objednat se na operaci ke snesení exostóz v ÚVN (tři měsíce čekací doba). Musel jsem rychle vyhodnotit tuto alternativu. Operace rukou primáře Navary by byla jistě provedena dobře, ale v Motole jsem byl už objednán k doktorovi Skřivanovi. Oznámil jsem mu to a řekl, že zůstanu v Motole. Potvrdil mi i mou domněku, že dr. Skřivana zná z odborných setkání. V případě vyhlídky na úplné zlepšení sluchu mě primář Navara nepotěšil. Doslova řekl, že ,,stárneme od výšek`` a začal mlžit, že sluch se ztrácí zejména lidem pohybujícím se v hlučném prostředí. To ale není můj případ. Stárnout od výšek sice můžeme, ale pokud je to pozvolné, tak to v podstatě nepoznáme a vše je OK. Pokud ale máme stárnout takto po skocích, kdy je subjektivně zaznamenáno podstatné zhoršení (měření pak vyhodnoceno zhoršení o 40 dB), je to pro mě nová smutná informace.

Ze setkání s primářem Navarou jsem měl jednu jistotu: ty zpropadené exostózy skutečně zarůstají a zvětšují se v čase. Před patnácti lety se díval do stejného ucha a exostózy přešel jen obvyklou otázkou ,,Vy závodně plavete?`` Nyní ale po mrknutí do ucha se obrazně řečeno rovnou chápal frézky a doporučil mi to co nejdříve řešit. Stupeň pokročilosti exostóz označil v levo římskou IV a v pravo římskou I. Přitom stupeň V znamená celkový srůst.

Ušní katar

Soukromě jsem si řekl, že ačkoli je Navara velká kapacita, možná neví všechno. Dám přírodě ještě šanci a budu očekávat zlepšení sluchu. Střední ucho totiž subjektivně není vyhojené, pořád mě tam občas křupe při polykání, občas zaléhá. Takže Navara změřil sluch ve fázi ještě ne úplného vyhojení. Taky se kvůli tomu nedohojenému uchu projevuje něco jako katar. Felix Holzmann tomu říká ,,kašlat ušima``, všichni se tomu smějí, ale Holzmann má výjimečně pravdu. Projevuje se to náhlým zalehnutím ucha, pak při určité poloze hlavy odlehnutí a uvolnění hlenu z ucha kamsi do krku na tonzilu. Tam to člověkovi vadí, takže to chrláním posune pryč. Takže skutečně ,,kašle ušima``. Tento druh mého kašlání byl zvěčněn na záznamu z 9. zasedání Akademického senátu ČVUT, kde jsem měl delší vystoupení k záměru zákona o vysokých školách. V tom záznamu to zní dost odporně. Měli jsme na zasedání zrovna instalován hodně kvalitní studiový mikrofon.

Další vývoj

Následující měsíc jsem pravidelně sledoval zlepšování sluchu na výškách. Šlo zejména o prostorovou lokaci vysokých tónů. Měl jsem pocit, že se to chová jak na houpačce. Že existují období, kdy je to téměř OK, a období, kdy skutečně to cinkání klíčů slyším jen vpravo. Se zvukem jsem si v dřívějších letech doma dost pohrál: vytunil jsem si zvukovou aparaturu se speciálními velkými bednami a zesíky a sledoval veškeré specifické zvukové vlastnosti. Nyní to po té nemoci mohu skoro zahodit. Stačí, když si budu přehrávat hudbu v plastových chrchlorepráčcích za stovku.

Tinnitus se zhoršuje

Devátý týden po zánětu přichází další rána: výrazně se zhoršuje tinnitus. Pískání na 7,5 kHz v obou uších je silnější: patnáct let bylo zhruba na úrovni 5 dB nad prahem slyšitelnosti a nyní má asi 30 dB. Navíc brum na 60 Hz se začíná objevovat pravidelně večer a zůstává v noci trvalý bez vypínání. To mě velice znervóznilo, protože tinnitus se nyní dostal z mého pohledu na pokraj únosnosti a nemohu v noci spát. Prý, když se to zachytí v počátku, je jistá šance na léčbu. Zvažuji tedy znovu navštívit ordinaci ORL.

Příčiny tinnitu asi nikdo moc nezná. Osobně si to vysvětluji tak, že mozek shledá, že nepřicházejí na vstup jisté zvukové frekvence, takže na těch frekvencích vyhulí virtuální předzesík na sluchovém nervu. Co to udělá, když hluchý zvukař klasické aparatury vyhulí předsesík ve frekvencích s nedostatečným signálem? Objeví se šum rozprostřený kolem této frekvence. To samé se podle mé interpretace děje v hlavě. Zajímavé je, že pokud jsem chvíli v hlučnějším prostředí, tinnitus se vypne. Normálně by mozek byl schopen rozlišit různé frekvence a třeba kromě cinkání příborů v jídelně i ten trvalý šum kolem 7,5 kHz, který v uších mám trvale. Ale on je ten šum pro takový případ vypnutý! Mozek ho zapíná pozvolným nabíháním po přestěhování se do klidnějšího místa (mimo jídelnu). A ten brum 60 Hz je taky zajímavý. Projevuje se v pravém uchu. Dalo by se říci, že ve zdravém. Ale tady si nejsem jistý, zda mozek nemá na nízkých kmitočtech nějak prohozeny vstupy, protože při audiometii taky brum na kosti vnímám jinde, než je ve skutečnosti generován. Je to jedno, protože nízké frekvence nejsou použitelné k lokaci zvuku, neboť vlnová délka je podstatně větší než velikost hlavy. Brum z tinnitu se okamžitě vypíná, jakmile na vstup přichází vnější signál třeba i jiné frekvence. Po přechodu ke klidu se bohužel brum okamžitě zapíná.

V ordinaci kvůli tinnitu

Kvůli zhoršujícímu tinnitu jsem zašel zase do ordinace v Motolské nemocnici. Přítomen byl MUDr. Betka (mladší). Viděl, že poslední audiogram v mých záznamech je z doby 9 dní po zánětu (kdy ucho bylo hluché) a poslal mě nejprve pro nový. Upozornil mě, že na tinnitus mají léky, které podávají v kapačkách. Když jsem mu druhý den přinesl audiogram, shledal, že se ucho výrazně spravilo. To shledávám také, dokonce je to lepší, než při návštěvě před měsícem v ÚVN: levé ucho má na 8 kHz ztrátu už ,,jen`` 45 dB, pravé si drží svých 30 dB. Vysvětlil mi, že v takovém případě jsou kapačky možná příliš těžký kalibr a předepsal mi prášky: betaserc s dvojnásobným dávkováním, než je uvedeno jako obvyklé v příbalové informaci. Za týden jdu na objednanou operaci snesení exostóz, tak na tu dobu ty prášky vysadím.

Po pěti dnech užívání betasercu mám na novém audiozáznamu těsně před operací ucho zase výrazně lepší. Vpodstatě se srovnalo s uchem pravým: ztráta jen 5 dB na 8 kHz proti uchu levému. Tinnitus ale stále obtěžuje.

Úvahy před operací

Subjektivně mám pocit, že se ucho spravilo. Občas ještě zalehne a občas v něm křupne. Imunitní systém se s tím zánětem ještě stoprocentně neporadil. Zhoršil se tinnitus. Je za dané situace vhodné podstoupit snesení exostóz? Z jistého pohledu je to už jen ,,estetická záležitost``, aby se ušař mohl podívat na bubínek. Rozhodně po něm nyní nebudu chtít, aby se mi operativně vrtal ve středním uchu. V této věci se za ty dva měsíce situace diametrálně posunula k lepšímu bez toho, aby tomu pomohl jakýkoli lékař. Taky nikdo pořádně nedokázal vysvětlit, proč se příroda rozhodla tam ty exostózy dát. Rvát něco pryč bez pochopení podstaty mi taky nepřidadá moudré. Na druhé straně mám potvrzeno, že ty exostózy mají tendenci zarůstat, takže nechat je tam znamená, že mám do budoucna zaděláno na problémy. Ovšem je otázka, zda operace, která jistě je z pohledu ucha zátěžová, je nyní dobře načasována: střední ucho není dohojené, zhoršuje se tinnitus. Nu což, jdu na příjem a zeptám se na to odborníků. Vždyť jsou to špičkoví lékaři v oboru uznávaní nejen v ČR, ale i v zahraničí.

Jak proběhla operace a následné kontroly jsem popsal na samostatné stránce.

Po operaci, tinnitus pokračuje

audio111.pdf po vyhojení

Po absolvování všech kontrol po operaci se jeví vnější ucho vyhojené. Tinnitus ale zlobí dál. Myslím si, že operace neměla na tinitus žádný vliv. Kdybych si ty kosti nenechal vyštípat, asi by mi v uchu pískalo stejně. Pan doktor Skřivan mě doporučil, abych s tinnitem zašel do Vinohradské nemocnice za doktorem Hahnem, který se na tento problém specializuje.

audio241.pdf Vinohradská nemocnice, květen 2012
audio471.pdf Před podáním infuzí

Pan docent Hanh mi předepsal léky na bázi výtažku z jinanu dvoulaločného (čtenáři Rychlých šípů vědí, že se ten strom jmenuje Ginkgo Biloba) a přidal k tomu Cavinton. Bohužel to nepomohlo. Levé ucho mě zlobí způsobem, který je asi nejnáročnější na psychiku. Kdyby člověk přišel částečně o sluch, je to nepříjemné a v okamžiku té události jistě psychicky náročné. Ale čas umožní člověku se s tím nějak vyrovnat. Ovšem v mém případě to vypadá, že v uchu probíhá jakýsi velmi pozvolný degenerativní proces, který způsobuje pozvolnou ztrátu sluchu (zatím jen na levém uchu na 8 kHz), ale příroda se rozhodla mě o tom degenerativním procesu informovat tím nejméně vhodným způsobem: na této ferkvenci mi někdy více, někdy méně píská v uchu. A ve druhém se ozývá po večerech brum. Zatím si neumím představit, jak se s tímto dokážu smířit.

ORL, Vinohradská nemocnice

Docent Hahn mi po půlročním braní prášků navrhnul podstoupit léčbu infuzemi -- tzv. vazodilatační terapie. Šlo o deset infuzí Cavintonu, denně jedna, k tomu laserem v deseti sezeních si nechat posvítit do ouška a k tomu i příjemná procedura: másáže zad za účelem uvolnění krčních svalů. Bohužel, nemocnice má tuto proceduru nasmlouvanou s pojišťovnou jen jako plnou hopistalizaci, tj. není možné na ty infuze jen tak docházet. Dr. Hanh navíc doporučil v rámci hospitalizace vystoupit z pracovního stresu, tj. vypnout notebooky a telefony a ,,nechat se léčit``. Telefon nepoužívám, takže to nebyl pro mě problém. V nemocnici jsem se cítil jako zdravý mezi nemocnými, pocit poněkud zvláštní. Po pěti infuzích jsem měl pocit, že vlny tinnitu (v asi dvoudenních cyklech) se poněkud zhoršily. Lékaři kupodivu začali jásat, že prý to je známka, že léčba zabrala. Ke konci léčby jsem už opravdu nevěděl, zda je situace horší nebo aspoň stejná. O zlepšení bych asi nemluvil. Ujistili mě, že se to má během 14 dnů usadit. Bohužel po 14 dnech hájení mám pořád pocit, že to je stejné, jako před léčbou.

Má druhá zkušenost s pobytem v nemocnici mě sice inspirovala k množství námětů, které jsem měl sto chutí sepsat, ale nakonec jsem se rozhodl, že sepíšu jen tři postřehy.

Můj laický pohled

Osobně si myslím, že by se léčba tinnitu měla zaměřit na likvidaci pozůstatků zánětu ve středním uchu, pokud to nějak jde. To ucho je stále v mírné nepohodě, při polykání občas křupne, občas píchne. Připadá mi přirozené, že když je střední ucho v nepohodě, že se to odrazí v uchu vnitřním nebo mozkovými halucinacemi v podobě tinnitu. Ovšem jsem laik, moc tomu nerozumím.

Taky si kladu důležitou otázku, proč se ten zánět tak rozšířil, co bylo prapříčinou toho, že se s tím tělo nevyrovnalo nějak přirozeněji. U dospělých je Eustachova tuba přeci v takové konfiguraci, že se to nestává. Že by ještě pozůstatek po adenotomii provedené v dětství? Nestálo by za to udělat studii korelace zánětů středního ucha v dospělosti s adenotomií? Otázka je to složitá a pro mě osobně v tuto chvíli zdánlivě nedůležitá. Ovšem poučení z toho a případná prevence by mohla pomoci dalším generacím.

Po roce na kontrole v Motole

audio74.pdf před operací
audio111.pdf po vyhojení
audio559.pdf po roce

Po roce jsem byl na kontrole u dr. Skřivana. Nechal udělat další audiogram a soudí, že se situace výrazně nezhoršuje. Mám jiný názor. Kam se poděla citlivost na frekvence 6kHz v levém uchu? V pravo tohoto odstavce jsou pro srovnání audiogramy z Motola, poslední (z 5. 4. 2013) má číslo 559, tj. 559 dní po zánětu.

Dr. Hahn

Dnes (28. 5. 2013) jsem byl zase na jedné zbytečné kontrole u dr. Hahna, jež (jako obvykle) vyústila v předepsání prášků, které nezabírají. Měl jsem v ordinaci nějaké otázky, na které dr. Hanh reagoval přepnutím do odborné terminologie s pocitem, že mě tím uzemní. Tak jsem mu napsal dopis, na který mi (poprvé a asi naposledy) odpověděl. Z toho zřejmě plyne, že spolupráce končí. Prohlásit o léčbě, když nezabrala, že je přesto užitečná, protože (možná) zpomaluje degenerativní proces (o kterém nevíme, proč nastal), považuji za něco ne zcela fér.