dr. Bouček: Dobrý den, jak se daří? Já: mizerně, píská mi v uších více než obvykle, stále se mi špatně kouše. Je to stále normální? dr. Bouček: nereaguje, dává pokyn, abych si lehnul k vyšetření. Já: Těším se pane doktore, že mi konečně vyndáte steh. Jak dlouho ještě budu mít špunt v uchu? dr. Bouček: nereaguje, nicméně chápe se nůžek a pinzety, takže se dá očekávat, že steh vyndá. dr. Bouček: Jste alergický na jód? Já (na rozdíl od něj na jeho otázky reaguji): Není mi známo, že bych byl alergický na jód. dr. Bouček (vyndává steh a diktuje sestře): Steh ex, hojení příznivé, výměna špičky. Na další výměnu pacient přijde 21. 12. na běžnou ambulanci a pak 27. 12.: na kofochirurgickou ambulanci. Já: Pane dokrote, mám dotaz. Pískání v uších je výrazně horší. Mám to přisuzovat tomu, že mám špunt v uchu? dr. Bouček: Pravděpodobně ano. Vzhledem k tomu, že mnoho mých otázek bylo dr. Boučkem přeslechnuto (že by měl taky problém s ušima?) a pan doktor se tváří, že se mnou moc komunikovat nechce, další konzultace s ním mi připadá zbytečná. Obracím se tedy na sestru: Já: Kdy mi ukončíte pracovní neschopnost? Sestra: Kdy to chcete? Já (jsem zaskočen, že ukončení neschopnosti záleží ne mém rozhodnutí, ne na mém zdravotním stavu): Stačí, když to bude 21. 12. Sestra: OK, v kanceláři Vám po ošetření vystaví konec neschopenky. Ještě něco? Já: Nedostal jsem dokument o vyšetření, že ,,pacient je při odchodu ve stabilizovaném stavu``. Sestra: Nedostanete ho, máme tu další pacienty, co ještě chcete? Já: Potřebuji tedy potvrdit, že jsem zde byl, aspoň na průkaz práce neschopného pojištěnce (žlutý papír). Sestra vyplňuje řádeček ve žlutém papíru, pak odcházím (ve stabilizovaném stavu). Zpět na stránku zážitků z nemocnice Motol. |